Boží Dar
Duch svatý je dárcem darů, ale současně je darem. Duch svatý je Dar nejvyššího Boha a současně je Duch nejvyšším Božím darem. Jestliže toužíme po Božím obdarování, tak největším Božím darem je právě Duch svatý sám.
Duch svatý je nejen darem, ale také darováním se. Duch svatý je darem Otce Synu a Syna Otci. Otec se daruje Synu a Syn se daruje Otci. A tak nás Duch svatý učí, abychom se i my stávali darem, aby se náš život stal „živou obětí“.
Ve Starém zákoně byla oběť Bohu nějaká věc. Ježíš zahájil přinášení nového druhu oběti: obětování sebe sama. „Sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.“ (Ef 5,2)
Ježíš se obětovat „Bohu“, ale „pro nás“. Adresátem oběti je sice Bůh, ale užitek z oběti mají mít lidé. I my musíme obětovat život Bohu, ale pro bratry a sestry.
Vše, co nedarujeme, je dočasné. Ale vše, co darujeme, nepodléhá zkáze a je věčné. Jestliže je Duch svatý darem a učí nás darovat se, tak to zvláště mají zakoušet manželé a Bohu zasvěcené osoby.