Dárce pokoje
Duch svatý jako „nejvyšší dar Boha“ je principem jednoty církve a jako „Dárce darů“ je současně i principem její rozmanitosti.
Charisma je definováno pomocí dvou prvků. Prvním je dar daný ke službě společenství. Za druhé, charisma je darem daným jen někomu nebo některým; není tedy udělováno všem.
V prvotní církvi hrála charismata významnou roli. Charismata nikdy nezmizela z života církve, ale přestalo se o nich mluvit. Zdůrazňovala se více milost a ctnosti.
Církev je hierarchická a charismatická, je institucí i tajemstvím a nežije jen ze svátostí, ale také z charismat. Charismata je potřeba správě užívat. To vyžaduje především svatost, poslušnost a pokoru.
Charisma zůstane zdravé, pokud může zakořenit v osobní svatosti. Pokora chrání charisma. (Čím vyšší je elektrické napětí ve vodiči, tím odolnější musí být izolace, aby proud nezpůsobil škodu.)