Příslib Otce
Titul „Otcův příslib“ spíše vypovídá o vztahu Ducha k dějinám než o jeho podstatě. „Napětí“ mezi příslibem a naplněním je jeden z klíčů k pochopení dynamismu celých dějin spásy.
Za příslib Ducha lze považovat celý Starý zákon. Apoštol Pavel vnáší dvě nové myšlenky. Boží příslib nezávisí na dodržování zákona ale na víře, tedy na milosti. Ale příslib se dosud nenaplnil, alespoň ne zcela. Duch svatý je „prvotina“ a „závdavek“ budoucí slávy.
A právě v tomto „napětí“ mezi „máme“ a „očekáváme“ se v nás rodí naděje. Příchod Ducha přilil olej do ohně lidské touhy po Boží lásce. Duch nás učí toužebně volat: „Přijď, Pane Ježíši!“
Překážkou naděje je malomyslnost z našich opakovaných předsevzetí a pádů a také utrpení. A právě zde je potřeba si uvědomit přítomnost Ducha jako příslibu, který se naplní. Jako síly, která vlévá novou naději.