Nepřítele zapuzuj
Církevní tradice mnohdy věnuje větší pozornost příčinám a dynamice pokušení než tomu, kdo je spojencem v boji proti pokušení a léku na ně, a to Duchu svatému.
V současné době se o démonu mlčí, ale není to chvályhodná zdrženlivost, ale negace - že prý nepřítel neexistuje. A přitom důkaz jeho existence nedávají ani tak hříšníci či lidé posedlí, ale světci. V životě světců je donucen vyjít na „světlo“ a jeho působení je jasně odlišitelné jako černé na bílém.
Úzkost, která je „nemocí století“, je démonickým projevem, jako je pokoj projevem Ducha svatého.
Po Kristově příchodu je démon připoután jako pes na řetěze. Nemůže nikoho pokousat, pokud se člověk sám nevydá v nebezpečí a nepřijde blíže k němu. Snaží se škodit, a když nemůže přinucením, tak se snaží přesvědčováním.
V boji proti duchu zla vítězíme, jestliže jej vedeme jako Ježíš na poušti: údery Božího slova, které je opravdu „mečem Ducha“.