Duchovní pomazání
Duch je nazýván „pomazáním“ a „pečetí“. Pomazáním nám předává Kristovu vůni a jako pečeť nám uděluje jeho podobu nebo obraz.
Pomazání je v dějinách spásy přítomno ve třech fázích: obraz, událost a svátost. Obraz - ve Starém zákoně pomazání králů, proroků a kněží. Událost - pomazání Ježíše (Kristus = pomazaný). Svátost - pomazání jako nedílná součást některých svátostí.
„Svátost“ přejímá od „obrazu“ znamení (olej) a z „události“ význam - ze starozákonního pomazání prostředek a od Krista spásný účinek.
Pomazání neoznačuje jen určitý obřad, ale především jakýsi životní styl („pomazání jako stav“, „trvalé pomazání“). Pomazání jako stav je něco na způsob „formy“ u závodníka a „inspirace“ u básníka. Znamená to, vydat ze sebe to nejlepší.
Toto pomazání může zůstat skryté, nečinné, pokud je „neosvobodíme“ jako vonnou mast, která nevydává žádnou vůni, dokud je uzavřená v nádobě.